Dendrobatidae - pralesničkovití
Všechny druhy Dendrobates, Phyllobates, Allobates, Epipedobates, Minyobates a Phobobates jsou chráněny dohodou CITES II. Tato čeleď zahrnuje celkem 8 rodů (Dendrobates, Phyllobates, Allobates, Epipedobates, Minyobates, Phobobates, Colostethus, Mannophryne) a více jak 160 druhů žab. Malé pralesničky rodu Dendrobates a Phyllobates jsou díky svému varovnému a velice jasnému zbarvení vyhledávanými druhy chovanými v teráriích. Rozšíření žab čeledi Dendrobatidae je velice rozmanité. Žáby rodu Dendrobates auratus obývají oblasti od Nikaraguy až po Panamu. Z oblastí Peru, Ekvádoru, Kolumbie, Brazílie a Guyany pocházejí žáby rodu Dendrobates quinquevittatus. Dendrobates leucomelas pochází z oblasti Venezuely. Phyllobates vitatus žije u pacifického pobřeží. Epipedobates tricolor obývá jihozápadní Ekvádor a Peru.
Většina žab čeledi Dendrobatidae žije v deštných pralesích Střední a Jižní Ameriky. Některé druhy žijí pouze v korunách stromů popřípadě několik metrů nad zemí.
Vzhled
Tyto žáby jsou velice pestře zbarveny a jejich tělo je cca 1-6 cm velké. Právě jejich zbarvení a vzorování se výrazně liší v rámci jednotlivých druhů. Známo je osm rodů a ty se od sebe dále liší např. typem kožního jedu. Některé druhy mají zuby, některé naopak nemají. Většina druhů nemá mezi prsty plovací blánu. Prsty pralesniček jsou zakončeny tzv. přísavkami. Rody se mezi sebou právě liší i délkou a tvarem prstů.
Samičky jsou delší cca o 2-5 mm než samečci a jsou celkově zaoblenějšího tvaru. Samečci někdy mívají na prstech větší přísavky.
Potrava
Roztoči, mouchy, polní hmyz, larvy, to vše pralesničky spořádají. Avšak ve volné přírodě se převážně živí mravenci.
Páření
V období páření samečci lákají samičky roztodivnými zvuky. Vydávají různé bzučivé, cvrkavé či pískavé zvuky. I jejich chování se v tomto období změní v pozoruhodné. Při vysokých vlhkostech v období dešťů odvede samec samici na tmavé, vlhké místo, kde může v klidu naklást vajíčka. Takovým místem může být např. list rostliny. Poté samička klade vejce v počtu 2-3, ale v některých případech i něco okolo 20-ti vajíček, na které vypustí sameček své sperma. Poté oba střeží tato nakladená vejce a pravidelně o ně pečují. Po uplynutí necelých dvou týdnů odnese sameček pulce do stojaté vody, kde cca po 2 měsících nastává metamorfóza.
Obrana
Po odchycení volně žijících druhů zůstává jejich kožní jed ještě po dlouhou dobu "aktivní". Druhy, které jsou chované v zajetí, jed však nemají prakticky žádný, jelikož v potravě, kterou přijímají chybějí složky, které jsou nutné pro jeho tvorbu.
V případě, že se tento jed dostane do krevního oběhu, je nebezpečný. Jed má odporný zápach a způsobuje podráždění, otoky a bolesti sliznice. Na druhou stranu však tento jed slouží jako preventivní ochrana proti různým parazitům, infekcím a proti nepřátelským predátorům. Ale např. druhy žab rodu Colostethus tento kožní jed nemají vůbec.